poslusnost

Nedávno jsem četl v bibli příběh o setníkovi.

Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:
„Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“
Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“
Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.
Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde;
a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“
Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali:
„Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.
Matouš 8:5-10

A přemyslel jsem o tom co setník řekl Ježíšovi.
"ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven." To je závěr ke kterému setník došel.

A k svému závěru připojil vysvětleni. Proč se domníva že to tak bude fungovat.

A teď. To děsivé:
vždyť i já podléhám rozkazům - Jinými slovy, když mi něco řekne autorita, tak to udělám. Jsem poslušny.
a vojákům rozkuji. - Jinými slovy, vojáci slyší to co jim bylo řečeno, a udělají to. Tedy, jsou poslušni.
A ještě to dovysvětluje na příkladu:
řeknu-li ‚jdi‘, tak jde - Je zde poslušnost. Ten co slyší rozkaz poslouchá a plni.
‚pojď sem‘, tak přijde - je zde poslušnost. Slyší rozkaz a vyplní ho.
svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá. - je zde poslušnost. Otrok slyší, jde a udělá to.

Voják měl silnou zkušenost z tehdejší římské říše o tom, že příkaz je něco co se má vyplnit, a přes to nejede vlak.
Byl pod autoritou svého nadřazeného, a byl ustanoven nad jinými vojáky. A stejně tak měl otroky které ho poslouchali.

To co setník po Ježíši chtěl je aby řekl "slovo", neboli vydal příkaz.

Evidentně setník byl přesvědčen, že Ježíš je ustanoven nad anděly stejně tak, jako on sam je ustanoven nad vojáky.
A jestli setník, vydá (smysluplný - proveditelný) rozkaz, tak ten rozkaz bude vyplněny.
A setník chtěl po Ježíšovi, aby vydal stejný příkaz některému andělu, aby to uzdraveni zařídil.
Setník si evidentně byl vědom že Ježíš je v duchovním světě někdo vysoko postaveny. Že on sám je pod Bohem, a pod nim jsou andělě.


----
Můj táta vlastně za svých mladých let byl taky voják. A uvědomil jsem si, že něco jako neposlušnost se doma netolerovalo.
Táta se prostě musel poslouchat. Ale naopak jsem jako starší, byl zodpovědný za své mladší sestry, a ty zase měli poslouchat mně.
Na druhou stranu táta vydával minimum rozkazu, a nechával mi volnost v mnoha věcech. Co si pamatuji všechny jeho příkazy měli smysl,
a měli za úkol mě chránit a zajistit aby se mi dobře dařilo...

Třeba mi řekl: Nikdy Nekuř, a Nikdy neber Drogy... Ale řekl to takovým hlasem, že jsem měl pocit že když to poruším, tak mě rozemele na atomy.

Dale mi třeba řekl: Když pracuješ s nožem, tak vždy měj ostři od sebe, kdyby ti nůž sklouzl, tak aby ses nepořezal.
Nebo třeba: Nikdy nepoužívej zuby, když s čímkoliv kutíš. Když se rozbijou kleště či šroubovák tak se koupi novy, ale zuby máš jen jedny.

Nebo třeba nikdy nestrkej hlavu do igelitového pytle, nebo si neomotávej provaz kolem krku, nebo když si hraješ s ohněm, tak vždy u sebe měj kýbl s vodou.

----
Na druhou stranu poslouchat mámu pro mě byl často problém.
Tu jsem poslouchat musel (tátův rozkaz), ale od nějaké doby jsem vnímal, že tím, že mi něco říká si vlastně utvrzuje svou vlastni nadřazenost.
Naprosto jsem nesnášel její motivační citáty: Když ty nebuddeš vynášet odpadky, tak já nebudu vařit ani prát, a za chvili tu budeme všichni žit v chlivě.
Těžko říci, proč to na mě tak působilo. Naučil jsem se nějak odosobnit, a prostě udělat co po mě chtěla.

----

Závěrem zůstává že poslušnost, je něco, co umožnilo setníkovi věřit, na dálku.
Setník nemusí kontrolovat a dělat si starosti zda všechny příkazy, které vydal se naplní. Lide v jeho okolí jsou takové, že je naplní.

Na druhou stranu zneužívaná autorita je něco hrozného. Niči to podřízeného a důvěru.
Okolo toho se ještě mota lež. A cely ten švejkovsky přistup.