Neskončil

Jsem si dneska tak šel na modlitební procházku, a nějak ze mě opadlo veškeré napětí, stres...
Takový ten pocit, když už se vysvědčení ukázalo rodičům, a jsou přede mnou 2 měsíce prázdnin.

Víte, je celkem nepříjemné chodit do školy (základní), když si musíte každou chvíli hlídat záda,
jestli zrovna někoho nenapadne si z vás vystřelit, nebo se pobavit tím že vám způsobí bolest.

Ale někde na střední škole jsem začal dělat aikidó, a lidi tam byli daleko rozumnější než na základce.
A Taky jsem se setkal podruhe s Bohem. A to úplně proměnilo můj pohled na to jak se divám na své spolužáky.

Dříve jsem každého spolužáka viděl jako potenciálního nepřítele, a někoho kdo hledá příležitost jak mi ublížit.
Ale potom, jsem se najednou na své spolužáky koukal jako na lidi které mám rad, a viděl jsem Boha jako svůj štít, a ochrannou zeď kolem mě, který mě ochraňuje před vším co mi kdokoliv může udělat.

Je velmi snadné někoho mít rád nebo milovat, když vím že mi nemůže ublížit. (Jinými slovy když nemusím myslet na sebe a svou obranu)
Ale když vím, že mi může dát hlubokou ránu, a zranit mě, tak veškerá energie padne na vlastni obranu.
A pak prokázat někomu, že ho mám rad je za horizont možnosti.

...

Tak jsem si sedl na lavičku a přemyslel, co ten pocit znamená, a co se změnilo.
Znovu, jsem si vybavil co mi Pastor v neděli říkal. Podval jsem se na chodník před sebou, a byl tam žlutou barvou napsán text "Konec Pi". A na Obou lavičkách bylo vybledlé nasprejováné slovo Konec.

Chvíli jsem přemyslel, a vzpomněl jsem si na Abrahama, jak koukal na noční Oblohu, na všechny ty hvězdy, a tančil u toho radosti před Bohem.

Stálé dýchám. A když dýchám, tak se Mohu modlit. A když se mohu modlit, tak Bůh může jednat.
A když Bůh může jednat, tak se budou dít dobré věci.