mince

Mince.

Existuje pohádka, myslím od Dreamsworku, nebo tak, jmenuje se Raubíř Ralf, (Wreckit Ralph).

A když jsem se na to koukal jako na pohádku, tak je to celkem napínavý, a živy příběh odehrávající se mezi postavičky ve světě arkádových her. Úvod je velmi decentně vykreslen, a film novy svět uvádí hezkým způsobem. A to co typicky člověk zná vykresluje v novém světle.

Doporučuji se na film podívat. A dále budu mluvit o kulisách filmu, tak že budu spoilerovat (vyzrazovat děj), a jestli
si chcete film užit, tak doporučuji se na něj podívat, a pak teprve čist článek.

Jedna z hlavních postav jak film napovídá je Ralf, a hra ji vykresluje jako zápornou postavu a jako nepřítel chlapíka Felixe. S tím že Felix má za úkol opravit dům pro lidi, a Ralf má za úkol ho zničit. Po většinou Felix zvítězí a Ralfa shodí ze střechy toho domu do blátivé louže, a Felix dostane medaili od obyvatele toho domu.


A tohle se opakuje den co den, od doby co se hra zapojila.
Až jednoho dne obyvatele domu oslavuji 30 lete výročí uvedení hry, a pozvou tam všechny obyvatele domu i postavičky z jiných arkád.

Ralfa je osaměly, a frustrovaný, že se ho všichni boji, ale chtěl by také se účastnit oslavy.
Tak přijde na oslavu, a strhne se hádka mezi Ralfem, Felixem a majitelem hotelu.
Závěr, je: Ralf je záporak, a jako záporak má žit na skládce a nemá co dělat v domě.
Ve hněvu se Ralph s majitelem hotelu dohodnou: že když Ralf přinese vlastni medaili za hrdinství, tak si může cely dům nechat....

Na jiné závodní hře mezitím, existuje holčina Veneloppa, která chce závodit. Touži po tom hodně moc.
Ale nemá vlastni auto, a k tomu aby mohla závodit, potřebuje herní minci pro kvalifikační závod.

Ve hře ve které žije, je odepsaná. Hlavní vedoucí je protiv tomu aby Veneloppa si získala auto.
A nemá jak získat ani minci. Jelikož aby získala minci, tak potřebuje ji vyhrát v závodě na který bez mince nemůže.

....

V jeden okamžik filmu si Venelppe "půjčí" Ralfovu medaili za hrdinství a použiji ji místo mince pro vstup do závodu.

V jednom okamžiku hádky mezi Veneloppou a Ralfem, Ralf řekne: To není mince, to je medaile. Veneloppe na to prohlásí: Mince, Medaile, je to fuk..

V jistém smyslu má pravdu, Ta medaile/mince byla Ralfovou vstupenkou do lepšího života.
(Aspoň z jeho úhlu pohledu). V jeho představách, mu umožni, aby se lidi na něho nekoukali jako na padoucha, a byli míli a přátelští. Stal by se součásti místní komunity.

A stejně tak mince/medaile byla pro Veneloppu vstupenkou do lepšího života. Nějak by si obstarala auto, zaplatila by za vstup, závodila by, a stala se plnohodnotnou závodnici, a tím pádem by se stala součásti místní komunity.

....

Je to pohádka pro děti, tak že tam všechno dopadne velmi dobře. Takový krásny happyend. (Ale menši děti by určitě měli noční můry z jedné postavy která se tam vyskytne)

.....
Ale ta představa, že Ralf doufá, že ho někdo pozve na oběd, a dá mu kus dortu, a neví co má udělat aby se to zlepšilo. Až si vysní medaili.
A stejně jako Veneloppe, si neví rady, jak se popasovat se svou životní situaci, až si vysni závodění.

Problém spočívá, že v těch hrách, kde žijou medaili/minci nelze legálně získat.

Co se mi líbilo, a přišlo mi to jako skryta perla je hláska, kterou na začátku filmu řekl zombie:
Já zombie, záporak, Já říkat, klaďas, záporak, ne, nálepky nenosí štěstí. Musil se mít rad.

Myslím, že bych mohl se na ten film podívat ještě jednou.

.....
Myslím, že tohle může byt takový typicky lidsky problém. Nějak si člověk neváží sám sebe, a hledá něco, co by bylo jeho diplomem, nebo průkazem, aby si sám sebe začal vážit.

Tohle můžeme vidět spoustu krat v různých skupinkách... Když jsi nehrál tuto pc hru, tak jsi outsider.
Když nemáš poslední značkové oblečeni tak jsi out. Když nemáš přítelkyni/přítele tak jsi divný.

Sára z bible typicky si zoufala že nemá děti. (A dříve nemít děti to byla strašná pohana)
Jsi křesťan, tak to tutově jdi podivín.

Nemáš auto, půl milionu na účtě a barák, tak jsi nikdo. (A určitě jsou lidé, pro které přestaneš byt průhledný v okamžiku kdy to splníš. )

Někteří lide si tě začnou vážit až v okamžik, kdy jsi schopen někoho přeprat. Jiní, když jsi schopen vynikat v disciplíně kterou považuji za směrodatnou.

V životě si můžeš setkat se spoustou příkladu lidi, kteří si tě měří skrze tvé úspěchy.

A myslím si, že se to nevyhnulo ani církvi:
"Kolik má vaše církev členu?"
"Kolik mate děti?"
"Chodíš na ulici kázat evangelium?"
"Kolik lidi jsi obrátil?"

Třeba já si sám sebe vážím podle toho, jak se mi daří v prací, ve škole a ve vztazích.
Tak že se poslední dobou cítím jako ten Ralf, na skládce.

A osobně si myslím, že správně bych sám sebe měl vážit podle toho co o mě říká Bůh.
Ale pravda, je že to co vidím, cítím, a s čim mam každodenní zkušenosti často přebije, to na co si najdu chvíli času v neděli. Samozřejmě je zde vždy naděje že se to zlepši.
Jen se nevzdávat, a i kdybych šel velmi pomalu, dříve nebo později snad to co o mě říká Bůh přebije to co vidím ve škole, práci či jinde.