prochazka

Je čtvrtek.

A všechno je v pořádku.
Lidi jezdi na kolech, i na kolečkových bruslích. Chodi pěšky.
Užívají si krásného letního dopoledne.

Vltava teče poklidně a nikam nespěchá.

Slunce sice stále svítí, ale není prudké, ani není příliš horko.

Modlitební procházka.
Takový ten čas, kdy předkládám bohu věci, které se budou dít v budoucnu.
Rekapituluji co se stalo a jaké ponaučeni si z toho odvodit. A povětšinou jen koukám před sebe
a na to co se děje okolo.

Viděl jsem dva koně jeden byl osedlaný policistkou, a druhy byl veden dívčinou. Jak jedna paní zapálila dýmovnici,
a jak ty koni byli vedeni okolo dýmovnice.
Bylo vidět že osedlaný kůň byl zkušenější a dýmovnice se prakticky nebal, a byl v pohodě.
Ale kůň vedle vypadal že má na malíčku. Ale i on to zvládl.
Bylo slyš jak jakési paní učitelky v dálce říkají, že ty koně se učí, aby se nebalí domovnic.
Až když budou někde v terénu, tak aby se nebáli...


A pak už se šlo zpět.