prvni slova

Zůstanete li ve mně, a zůstanou-li má slova ve vás, proste oč chcete a stane se vám. Jan 15:7

Nedávno jsem viděl knížku na jejichž zádech bylo napsáno:
Tady je jedno staré pořekadlo o dvou částech, které zpravidla způsobí zázraky v podnikaní, vědě i jinde:
1. Vezmi jednoduchou, základní myšlenku a
2. Vezmi ji velmi vážně.

Když tedy toto pořekadlo, použiji na tuto základní myšlenku. Tak mě to vede k tomu, že bych si měl
pořádně prostudovat to co ježíš říká, chci li aby se uskutečnilo to o co jsem ho poprosil.
Jinak si neumím vysvětlit text "Zůstanou li má slova ve vás"

A nesmím opomenout část "Zůstanete li ve mně". Chápu to tak, že bych měl dávat pozor, aby ve mě nezůstávala slova cizí, tedy slova, která by Ježíš nikdy neřekl.

Možná by někdo mohl namítnout: co slova která v člověku zůstávají má společného s tím co se mu stane a co nestane.
Když hodně parafrázuji jeden citát, tak bych mohl říci: Z myšlenek vzniknou slova, ze slov činy, a z činu život člověka.

Tak jsem si řekl, že se podívám na prvních par veršů které Ježíš řekl.

První věc kterou ježíš řekl. (V Matouši)

"Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost" (Matouš 3:15)

Máme tu konflikt Jana křtitele, který má svou představu o tom kým Ježíš je. A to co Ježíš chce po Janovi
těžce neodpovídá Janovým představám o tom co je správné a co není správné.

"Nech to nyní" - dalo by se říci, přestaň mi vysvětlovat proč to nemůžu udělat, a nesnaž se pochopit proč to tak má byt.

Co tu Jan Ježíšovi projevil byla důvěra. Přesto že neměl svou odpověď, a nechápal, tak důvěřoval Ježíšovi, že je to tímto způsobem potřeba.

Důsledkem bylo že Ježíš uslyšel boží hlas:
“Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení. (Matouš 3:17)


Dale Ježíš řekl:
Je napsáno: "Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst." (Matouš 4:4)

Co tím Ježíš chtěl říci?
Zasadím do kontextu: Děj posunul o trošku dopředu. Ježíš odešel na poušť. A postil se tam 40 dnu a noci.

A zřejmě přemyslel, o tom co mu Bůh řekl: "Jsi Boží syn, jsi milovány, našel jsem v tobě zalíbení".

A teď. Přichází někdo kdo si říká ďábel, a povídá:
"Jsi li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."

Víte ďábel použil něco čemu se říká logická implikace. (A=>B) ale ~(A => B) <=> (~B => ~A)
Nematematickou řeči řečeno: pokud Ježíš přikáže kamenům aby se z nich stali chleby, a oni se ty kameny chlebem nestanou,
tak to znamená že Ježíš není boží milovaný syn, a Bůh nenašel v něm zalíbení.

Ale i kdyby Ježíš, přikázal kamenům aby se stali chleby, a ty kameny se skutečně chleby stali, tak Ježíš je v pasti.
Jeho vira v to, že je boží syn se zakládá na tom, že umí proměnit kameny v chleby.
A za nějakou dobu se objeví myšlenka: „Jsi li boží syn, řekni, aby se z písku stalo vino.“ A pak by přišla další a další myšlenka.
Až by Ježíš nedělal nic jiného než by měnil jednu věc na jinou, aby si dokázal že je boží milovaný syn.


Dalo by se ještě říci, že Ježíš procházel těžkou životní situaci. Bůh mu řekne, že ho miluje, a pak ho povede na poušť a tam ho nechá samotného.
Vyhladověly, vyprahly, zeslábly, ať je mu zima nebo vedro. Prožívá neskutečny nekomfort.
A někde v něm rezonuji slova: Ty jsi můj syn, milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení.

Myslile že Ježíš tehdy věděl proč tím vším musel projít? Osobně si myslím že důvěřoval Bohu stejně jako Jan důvěřoval jemu.

Já byt Ďáblem, tak ještě přidám: Když tě Bůh miluje, tak proč se k tobě takto chová? Jestli jsi jeho milovaný syn, neměl by se k tobě chovat lépe?
Ale evidentně Ďábel věděl že Ježíš četl Joba, a tohle na něj nevytáhl.

Víte, myslím si, že by Ďábel nejraději aby Ježíš začal na Boha nadávat, aby začal byt nespokojeny, a podrážděny, aby vzal věci do svých rukou a udělal všechno přesně tak jak si představuje že to má byt.

A stejně tak, by Ďábel velmi rad, aby lid nadával na politiky, aby ženy nadávali a byli nespokojeny se svými muži, aby členové církve byli nespokojeny a nadávali na své kazatele a vedoucí.

Povedlo li by se ďáblovi pokřivit Ježíšův pohled na Boha, a vykreslit ho jako bezcitného tyrana… Tak má vyhráno, a Ježíš nikdy nenaplní to co pro něj Bůh zamýšlel.

"Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst."

Víte, důvěřovat Božímu slovu jen proto že to Bůh řekl, a nehledat k tomu důkaz ve fyzickém světě. To je přesně to co Ježíš dělal, a co ďábla tolik štvalo. S fyzickým světem dokáže manipulovat. Ale když se něčí víra se neopírá o fyzické důkazy, tak nemůže nic.

Ježíš nehledal důkaz Boží lásky k němu v fyzických věcech, ani v projevech světa okolo něj. Ale na základe toho co mu Bůh řekl.
A Bůh následně přišel, a potvrdil svá slova.