david vs samuel

Nedávno jsem slyšel kázaní, a mluvilo se v něm o Davidovi, a Saulovi.
Jsou to velmi zajímavě postavy ze starého zákona. A lze na nich vidět některé věci.

Vlastně příběh Davida a Saula se táhne přes první a druhou knihu Samuelovu a možná ještě dal.
Je tam nejdříve příběh Samuela, pak do příběhu vstupuje Saul, kterého Bůh zvolil za krále Izraele.
První král Izraele vůbec. Pak se vykresluje jak Bůh Saula zavrhl. Přesto že měl nepochybně vlohy
pro kralování, a byl zdatný, tak měl par vád které se stali pro jeho kralování osudným.

Saul ke kralování přišel tak nějak jako slepý k houslím. Otec ho poprosil aby šel najít
zatoulané osly. A jak Saul šel, tak ho jeho sluha navedl k Samuelovi, a dokonce sluha Samuelovi
přinesl dar, (Saul na to nebyl připraven). A nějak se to odvíjelo, až do okamžiku kdy Saul se stal
vůdcem Izraele. Ale z jeho chování bylo patrné, že něco tam nesedělo.

1.Samuelova 10:20-22
Samuel dal předvést všechny izraelské kmeny. Losem byl označen kmen Benjamín.
Dal tedy předvést kmen Benjamín po čeledích. Byla označena čeleď Matrí, v ní byl označen Saul, syn Kíšův.
Hledali ho tedy, ale nebyl k nalezení.
Tázali se Hospodina dále: „Přijde sem ještě ten muž?“ A Hospodin řekl: „Hle, skrývá se mezi zbrojí.“

Proč? Proč když se vybíral Kral nad Izraelem, a Saul už byl informován o tom že bude vybraný, tak se schovával?
Všechno okolo hrálo v Saulův prospěch, Saul byl vyvolen, Bůh ho potvrdil před celým shromážděním Izraele.

Když bych měl někde byt, a tušil bych že mam sehrát nějakou důležitou roli. A neměl bych to úplně na srdci,
tak bych asi chtěl aby někdo jiný vynaložil nějakou extra námahu aby se to povedlo, a já to měl lehči.
Vlastně tímto přístupem bych patrně postupoval i dále, točte se všichni kolem mně, a já tu budu jen tak
pro parádu. Slíznu veškerou smetánu.

Vlastně tohle popisuje takový vlažný přistup. Člověk není úplně nadšeny pro věc, ale není ani úplně protiv.
Když to nebude stát moc námahy, tak do toho půjde. Ale když to nepůjde samo, tak do toho nepůjde.

Pak nastala bitva ve které Saul a Izraelsky lid vyhráli, a Saul si upevnil Královskou pozici.

Po cca dvou letech se měla stát nova bitva, kde Izraelci byli proti velké přesile. a pak se stalo toto:

1. Samuelova 13:7-14
Hebrejové přešli Jordán do země gádské a gileádské, zatímco Saul byl ještě v Gilgálu; všechen lid, který šel za ním, byl zděšen.
Čekal sedm dní do chvíle, kterou určil Samuel, ale Samuel do Gilgálu nepřicházel a lid se od Saula rozprchával.
Saul tedy řekl: „Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou.“ A obětoval zápalnou oběť.
Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel. Saul mu vyšel vstříc a pozdravil ho.
Samuel se ho otázal: „Cos to udělal?“
Saul odvětil: „Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu,
řekl jsem si : Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám .“
Samuel nato Saulovi řekl: „Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh.
Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky.
Teď však tvé království neobstojí.
Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Hospodin přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Hospodin přikázal.“

Tohle je poněkud složitá pasáž. Co zde vidíme?
Saul neměl nejmenší tušeni v jakém rozpoložení Hospodin vůči němu je. Ale měl velmi jasnou představu jaké rozpoložení vůči němu měli Pelištejci a jeho lid.
Najednou to nebylo něco "lehkého" něco, kde se člověk nemusí snažit a ono to jde samo od sebe. (jako v předchozí bitvě)
Byl v úzkých. A zrovna tu nebyl nikdo kdo by to vyřešil za něj, a ukázal kam jít a co dělat. Bylo to na něm.
Zápalnou oběť smí obětovat jen někdo, a to kdo ji smí obětovat se řídí zákonem. Saul ale nebyl ten kdo by ji směl obětovat. A Buď to nevěděl, a nebo v tom stresu mu to bylo jedno. Ale za nasledek to mělo, že místo toho aby si usmířil Boha, tak Boha ještě více rozhněval že nedbal na jedno nařízeni.

Je zde vidět, že jednou z prvních povinnosti krále Izraele, je znát svého Boha. Jeho zákony, jeho smyšleni. atp.

Když si ještě přečtu 1.Samuelovu 15 kapitolu, tak je tam dá se říci Saulovo poslední selhání, předtím než ho Bůh nadobro zavrhl.
Zda se že to selhání spočívalo v nepozornosti, a v špatné interpretaci toho co Bůh Saulovi přikázal.
Saul je pak nařčen z neposlušnosti, vzdoru, svéhlavosti...
Zda se že je zde proviněni ve posouvání výkladu božího příkazu. ("Kde se nelpí na detailech, to není důležité." )

Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. 1.Samuelova 15:23

Příště se podívám na Davida.