Nelogické

Už to bude měsíc. Byl jsem na jedné akci.
Vše se zdálo byt tak dobře připravené. Byla tam lavička smířeni.
Opodál park přátelství.
Sedl jsem si na nejpříhodnější místo vůbec. A to místo jsem si i obhájil.

Ale co říci, jak se zachovat.
Pocity, že jsem nepřány vetřelec, a dělám polo-ilegální činnost
rvali po celou dobu.

Co jsem mohl dělat? Mohl jsem udělat něco vice?

Mohl jsem ukout nějaký plán, a provést ho... Ale přineslo by to pokoj a smířeni?

Znám člověka, který je expert na jisté druhy plánu, a ten by mi přímo řekl, co udělat kdy. Ale když budu postupovat podle šablony, kterou mi někdo doporučí, bude to skutečné a budu to já?

Neznalost. Nevím jaká je situace, nevím, jak se věci vyvíjejí.
Nenaléhal jsem, ale šel jsem se projít. Nezbývá mi než doufat, že jsem udělal dobře.

Odkládat věci do budoucna, a doufat, že čim více je odložím, tím vice informaci budu mít na to, abych se dobře rozhodl... Tenhle zvyk bych měl rozbit.

Tak jsem si říkal, počkám na večer, a třeba mě něco napadne.
Třeba budu vědět co... Ale uvnitř jsem věděl, že není potřeba nic připravovat.

Večer na té akci někteří co seděli kolem mně odešli, a jiní si přesedli, tak najednou jsem tam seděl sám.
Kazatel začal něco povídat, a na čtyři krát řekl: "Uslyšíte li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce".
Na zbytek kázaní si už nepamatuji... Ale hej. mam ho přece tady.

kazani

Měl bych už ležet v posteli, a spát. Ale chtěl jsem to napsat. Čeká mě kupa čteni látky a potřebují si osvojit nějaké vzorečky.

...

Jak si zachovat vlastní důstojnost,
vyhovět člověku, který říká: "Vůbec mě nerespektuješ".
A současně najít k tomu člověku cestu.

Možná bych měl ověřit, zda li je to vůbec možné.
Zda se že, tato hádanka má jedno jediné logické řešeni:
"Respektovat toho člověka, zachovat si důstojnost,a nikdy už mu nezkřížit cestu."

A když Ježíš řekl Petrovi: Jdi, na břeh, chyť první rybu, a v jejich ústech najdeš peníz, ten vezmi a jdi
zaplatit chrámovou daň za nás oba...
To nebylo vůbec, ale vůbec logické řešeni. (O nic méně, než když mu Ježíš řekl: Jdi hoď sítě na hlubinu)
A to je asi jediná možná cesta. Nelogické řešeni, na které přijdu odněkud ze shora. Neboť na to sám nemam.
(A nebo nemusím přicházet na vůbec nic, a Bůh si to sám zařídí, a já se jen svezu)

"Vůbec mě nerespektuješ." Yep, tohle musím ale vzít v potaz. I kdyby existovalo sebelepší nelogické řešeni,
tak pokud to jde proti svobodné vůli toho druhého, tak je to nepoužitelné.
Do háje, kdyby Bůh nerespektoval naši vůli, tak dávno v něho všichni věříme, a museli bychom pokleknout před jeho úžasnosti.
Ale tak, můžeme ho hledat, a můžeme se pro něho rozhodovat. A to je to co podle mě ho baví, že se pro něho sami
dobrovolně rozhodujeme, a sami věnujeme dobrovolně svůj čas poznávaní jeho.

Tak že Když to shrnu:
-Připravovat se, že Bůh bude jednat, a je lepši byt finančně a časově připraven.
-Nezanedbávat Boha, a byt mu blízko, abych kdyby mi chtěl něco říci, abych ho slyšel.
-Nespěchat, a dat druhému člověku dostatek prostoru, aby šel po cestě po které chce jít.

A čas ukáže, po které cestě ten člověk půjde. A jestli se ty cesty opět protnou.
A já se budu modlit, abych někde nezapadl v té své.