trapeni

Jsem před časem, psal dopis jedné slečně, a nechal jsem kamaráda aby mi ho překontroloval, zda ho chápe, a rozumí co tím chci říci. Ovšem když ho přečetl, řekl že z toho dopisu plyne, že ji pohrdám a vůbec si ji nevážím.

Koukal jsem na něho jako na zjeveni. Pak jsem mu asi deset minut vysvětloval, co tím dopisem chci říci. A až to konečně pochopil, tak se mě zeptal: "Tak proč tam prostě nenapíšeš to co jsi mi teď řekl?"...

Ovšem opak je pravdou, moc ji mám rád, a vždy pro mě bylo potěšením s ni strávit čas.

Slova kterými chráníme sami sebe před tím, aby nám někdo ublížil jsou kupodivu stejná slova která ubližuji nám.

Příklad: Když třeba přijedu se svým autem, které mám moc rad, a nějaký závistivý člověk mi bude chtít ublížit, tak mi muže chtít to auto poškrabat. A tak já preventivně vezmu a poškrabu to auto sám.
A proč si to auto poškrabu? Aby mi ho nemohl poškrabat on! A aby viděl že si toho auta nevážím, a nechal mi mé poškrabané auto byt.

Proč o tom mluvím...

Před časem jsem objevil verš, "Zůstanete li ve mě, a zůstanou li má slova ve vás, proste oč chcete a stane se vám". Jan 15:7.

Poprosil jsem Boha o nějaké věci. A chci aby se ty věci stali.

Ale oni se nestanou sami od sebe. Pro začátek, je potřeba se začít zabývat Ježíšovými slovy, a studovat je a porozumět jim.

Pro mě to znamená, že mam Novy zákon který potřebuji velmi pozorně přečíst.

A jedna věc, kterou jsem zatím pozoroval a fakt mě zaujala je jak ďábel na poušti pokoušel Ježíše.

Mentální cvičeni:
Zkuste si to představit, zrovna jste slyšeli hlas z nebe který vám řekl. "Jsi můj milovaný syn, v tobě jsem našel zalíbení".
A teď jste 35dni na poušti, mate žízeň, je vám vedro, mate hlad. Prostě hnusný nekomfort.
Co tam děláte? Jak jste se tam dostali?
Vaše odpověď by zněla, "Dovedl mě sem Duch Boží."

Chtěli by jste poslouchat takového Ducha, který by vás mořil hlady, žízni, vedrem, a nechal vás týrat někde o samotě na poušti?

Nevím, jak bych to dál já, a jsem rad že nemusím, ale umím si živě představit, jak po 4 dnech ďábel mi řekne: „Co je to za Ducha kterého posloucháš? Ty že jsi syn Boží? Takhle se přece ke královským dětem nechovají. To je nečisty Duch kterého slyšíš, Bůh by pro tebe nikdy neměl trápeni.“
A kdybych poslechl, tak sedím další den někde na trhu, pojídám chleba a domlouvám si obchody kdy, že kdo co chce postavit.

Ale ono se to takto neodehrávalo. A nejen že Ježíš Ďáblovi na takovou řeč neodpověděl, ale Ďábel se ani neobtěžoval Ježíše tímto pokoušet.

Proč? Proč tak triviální léčka, která by tak dobře fungovala na moderního křesťana, Ďábla ani nenapadla použit?

.
.
Chvíli napětí.
.
.
. ( prince ali v čase (3:00) )
.
.
Job.
Jobovo utrpení.
Jako každý normální žid své doby, Ježíš velmi dobře znal písmo.
A Ježíš Joba jistě důkladně přečetl a to nejednou, a nejen že ho přečetl, ale Bůh mu ukazoval co to znamená, a vysvětloval co k čemu patři.

Zde je úsek který ke mě promluvil.
Job 2:9-10
9Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“
10Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.

Cely Jobův příběh vypráví o bolesti a nepříjemnostech, které Job na sobě zažil, přesto že byl spravedlivý.

Život není procházka růžovým sadem. Bůh Joba měl fakt moc rád.
Bůh se v nebi chlubí Jobem... Bůh se dme pýchou v nebi nad tím jaký je jeho služebník Job.
A přesto ho nechá aby mu umřeli děti, aby přišel o všechen svůj majetek. Aby jeho vlastni žena na něho nadávala.

Samotna cela esence Jobová příběhu a jeho postoj:
"To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?"
Je pro mě udivující. Mam z toho pocit, že Job tušil, že to co se mu děje nějakým způsobem má svůj důvod. Byl ve velkých bolestech, fakt jo.
Přesto všechno nepřestal věřit v boží spravedlnost, a v to že Bůh je dobrý.
Chudák Job nenacházel klidu ani ve spánku, sám na více místech zmiňuje, že ho v noci děsí sny.



---------
14:13-17
13Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
14Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
15Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
16A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
17zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
----------
Když přečtu tento úsek, vidím v něm že Job Miluje Boha. A miluje ho i přese vše co zlého mu udělal.
A v tom co říká vidím jeho touhu zmizet ze světa živých, než pomine Boži hněv, a touhu počkat někde stranou, než jeho hněv pomine, a znovu budou spolu. A že Bůh už mu nebude počítat jeho prohřešky


16:6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím?

Zde vidím, že Job už přišel o vše, leží v popelu, jeho život pro něho má nulovou cenu, všichni přátele ho opustili, a ti co přišli ho nedovedou pochopit.
A dochází mu, že když už nemá co ztratit, tak může k Hospodinu mluvit. Bůh už ho nemůže vice potrestat. A jestli by smrt byla trestem, tak je to vysvobozeni.

----------------
19:26-27
Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
26A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
27já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.
----------------

Zkuste se zhluboka nadechnout, a říci: "Uzřím Boha, já ho uzřím, pro mě tu bude"
Ale říci to tak, jako že je to vás smysl života, vaše rozhodnuti po kterém z celého srdce prahnete.
Tak tohle je přesně to kde Job zrovna je. Touží po tom jeho srdce v jeho nitru.

Job se z místa kde ve dne v noci se bál o své děti, a neměl klidu ani pokoje, strachoval se a nervoval se o ně (či možná ještě o něco dalšího)
Se dostal na místo, kde jeho srdce chce vidět Boha.

Víte, je to jen můj názor, ale vidět Boha, to není jen tak, to není jako se v sobotu večer podívat na film. Uvidět Boha znamená, že část jeho se do vás vypálí takovým způsobem, že ani vaše rodiče vás nepoznají. Ne upřímně, to je no..., změni to člověku život naruby, promění ho to zevnitř ven a problémy které člověk dříve měl, se prostě vypaří.

A to říkám jako člověk, který osobně Boha nikdy neviděl.


23:5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne.

Tady je to zase o úroveň dále, nejen že Job chce vidět Boha. Ale chce chápat jeho motivy.
Chce rozumět jeho odpovědi. Chce znát jeho srdce.

Z místa, úzkosti, strachu, přes bolest a utrpení, až na místo, kde Job chce znát srdce svého Boha.

23:11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se,
23:12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.

Když jsem přečetl: řeči jeho úst jsem střežil, více než vlastní cíle.
Uvědomil jsem si, že Job nebyl prospěchář. Nedělal Křesťanství jen ze zisku.
Pro něho bylo důležitější co mu řekl Bůh, než co on chtěl sám. (Mimochodem, Abraham a Izák)



23:13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.
23:14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci.
23:15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.

Job už je napůl cesty k tomu aby se s Bohem setkal, a uvědomuje si, že z něho má strach.

Před několika měsíci jsem měl sen, ve kterém letím na koštěti do bouřkových mraku, kde byl Bůh.
Hádejte jak to skončilo.
Uvědomil jsem si, že to koště nedokážu ovládat, (nedovedu si zajistit, aby to šlo tak jak chci já)
Jako že, já jsem tam ani nedoletěl.
Ještě daleko než jsem se k těm mrakům dostal, jsem byl prostoupen skrz na skrz hrůzou z toho co tam bude.

A v Boží přítomnosti se děje 100% Boží vůle. Což znamená že já se nemohu ani pohnout kdyby on nechtěl. Jako že mé schopnosti se ochránit nebo zajistit si bezpečí před nim, to je číry výsměch. Prostě když tam jdu, musím se do nejvnitřnějších útrob smířit s tím, že cely můj život bude bezezbytku vydán v jeho milost či nemilost. UFF

Trošku vzdáleně se to dá přirovnat když ve středověku poddaný jde navštívit krále. Před králem ten poddaný vydává svůj život v sázku, a znelíbí li se králi, tak poddaný se nemusí dožit dalšího rána, a není nikdo a nic co by s tím mohl něco udělat).


Zde jsem skončil, a dále jsem se nedostal.
Mimochodem, taky chci vidět Boha. A najít odpovědi na své trápeni.