destruktivni vzory 3

Jak to jen podat.
Nějak jsem se bavil s jedním člověkem, a řekl jsem mu vtip.
Ten místo toho aby se zasmál, řekl: "To je z Bible?".
To jsem se zasmál já, jelikož to z bible jasně nebylo, a přišlo mi vtipné
jak málo bibli zná, že mu ten hloupý vtip přišel, že by mohl byt z bible.

Načež mi upozornil, že to byla jen ironie, a nemyslel to vážně.
Upřímně jsem ironii (nebo takové ty žerty, které končí tím, že jeden je naštvány
a druhy říká "Já jen žertoval") nikdy neměl moc rad.

A to převážně z toho důvodu, že tě to nutí, se zamýšlet nad vším, co ten druhy člověk
říká, a snažit se uhádnout jestli to myslel vážně nebo to říkal jen z legrace.
Tedy člověk musí mít nějaké znalostí z dané tematiky a byt dostatečně chytrý aby rozpoznal
jestli je to žert či není.

Jedna z mých kamarádek si našla přítele, který byl v tomto ohledu naprostý mistr.
Byl schopen velmi přesvědčivě mluvit tak či onak, a člověk nevěděl.
Ale zašlo to až tak daleko, že kamarádka ani nevěděla jestli ji má rad, nebo ne.
Proto že vždy vtipkoval, a ona se nikdy nedověděla jaký jeho postoj k ni byl.
Ba i kdyby ji to napřímo řekl, mělo by to úplně stejný účinek kdyby ji řekl
přesný opak. Ona by prostě nevěděla.

V své nejperfektnější podobě toto žertování naprosto rozkládá víru. *

Ale aby to bylo trošku biblické, tak sem dam par veršů.

Přísloví 26:18-19
Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely, tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“

Víte, já pevně věřím, že v upřímnosti a pravdomluvnosti je požehnáni.
Že to lidem, kteří se tím řídí přináší dobré věci do života.

Navíc, tím že člověk takto čas od času žertuje tak se připravuje o svou důvěryhodnost.*

Taky jsem si uvědomil, že tyto žerty jsou pasti pro lidi kteří jsou v nebezpečí.

Znáte příběh o Abrahamovi a Lotoví? Je v Genesis 18-19 kapitola.
Zkráceně, Sodoma a Gomora byli města plná násilí a Bůh se rozhodl,
že je nutné zakročit:

Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,
že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ (Genesis 18:20-21)

Abych to zkrátil, nakonec Bůh řekl že to místo zničí, ale poslal do toho města Lota
aby z něho vyvedl všechny kteří jsou s Lotem nějak spřízněni.

12Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.
13My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“
14Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. (Genesis 19:12-14)

Zkuste se vžit do teto situace. Jste Lot, na záda vám dýchají dva andělé, víte
že město ve kterém zrovna jste velmi brzo lehne popelem, a vše co v něm je
bude navždy zničeno. Už je rozhodnuto. A teď jde o to z toho města zachránit
aspoň jeho zetě. Ale když k nim přijde, a s mrtvolnou bledosti jim říkal ať prchnou...

Tak pro ně to nebylo nic jiného než další hloupý žert, kterých zde slyšeli tisíce, a tisíce,
a správný člověk s kritickým myšlením, přece "ví", že v Sodomě a Gomoře je bezpečno.
A že si Lot z nich utahuje. Takhle to dělají přece všichni. Ha ha ha.

Dost možná že i Lotovi přišlo že si z něj Anděle utahuji, a že Sodomě a Gomoře nic nehrozí.

Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. (Genesis 19:16).

Sodoma a Gomora byla náhle zničena, a nikdo z těch lidi kteří byli uvnitř nepřežili.
A Lotový zeťi, kteří pravděpodobně byli mistři v "žertování" a rozpoznávaní vlastním selským rozumem, zda někdo je k nim upřímný a nebo je vodí za nos zahynuli se zbytkem města.

Chápete mě?
Já rozumím, jak krásné je se cvičit se v přetvářce, a zahalovat pravdu a dělat z lidi jeleny.
A je vtipné sledovat co si ten druhy člověk mysli, a zda se dovtípí či ne.

Ale až jednoho dne přijde někdo od Boha, a bude říkat neuvěřitelné věci, budete se na něj koukat
jako na někoho kdo žertuje a tropí si z vás legraci, a nebo mu budete důvěřovat?
Může vás to stát život.

A poslední verš:
Matouš 5:37
Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.

Vždycky jsem tento text vnímal, že to co odpovídáme by mělo byt v souladu s tím co máme na mysli.
Když něco nechci udělat, a neudělám, tak bych neměl souhlasit, jen proto aby mi lidi dali pokoj, a pak stejně to neudělat.
A naopak, když něco chci udělat, a hodlám udělat, neměl bych to zapírat.
Jestli je to nějaká nepříjemná nebo choulostivá situace, člověk prostě může mlčet, nebo odpověď muže byt:
"Nechci ti to říci/Nechám si to pro sebe/To je ale dneska krásné počasí"

*Upřímně, možná existuje nějaká forma žertování, která je neškodná, a neubližuje, nebo možná v nějaké skupině lidi co jsou na to zvykli je to neškodné.
Ale když malé dítě, které má naprostou důvěru v upřímnost svých rodičů. Slyší nějaký takový žert, a dojde mu že to není pravda…
Hmm. To dítě se stejně dříve nebo později setká s lži a podvodem. Ale preferoval bych kdyby to nebylo u jeho rodičů. Je v tom jista míra bezpečí.