nehoden

Unworthy.

Nehoden I.

Znáte někdy ten pocit, že někde se bude dit něco pěkného, a společenský suprového.
Ale nějak v sobě mate takový pocit, že jako by jste si to nezasloužili, a že tam
jaksi nepatříte.

Takový trošku imposter komplex... Což mi připomíná jeden komiks:

https://phdcomics.com/comics.php?f=2042

Nevím, ale přijde mi, že ve svém životě, se odvážím jit do nějakých věci
až v okamžiku, když mam pocit, že můj život je "dostatečně vzorný - uklizeny."

Jak si to jen představit.
Asi na vině je jedna jediná fráze, kterou maminka vždy vyznávala:
"Nejdříve udělej práci, a pak můžeš odpočívat"

Tedy, až budou dodělané všechny věci co je potřeba udělat, tak si mohu oddechnout,
jít někam na výlet, potkat se s přáteli, zajít do kina.

A teď život vás (nebo mně, ono je to ryze má zkušenost) dožene do stavu, že to co mělo byt hotové pře 10 lety,
stále není hotovo. V mém věku bych, už měl byt někde úplně jinde...

Pro představu: dejme tomu, že dítě jde do první třídy v 7letech.. A je mi 15 a stále jsem v první třídě.
Stále nezvládám látku první třídy, a jak se na to koukám, tak vím, že bych měl už zvládat látku i druhé třídy, i třetí, a čtvrté. A i sedmé i osmé.

A někdy je to fakt k pláči.
A teď mohu s lidmi kteří jsou oprávněné v té 7 třídě jít na zábavu a na plno si užívat, když mam skluz?
"Nejdříve práce a pak zábava".

....


Nehoden II
Někdy se mi stalo, že jsem chtěl zajít do mrtvého moře. Byl jsem na zájezdu. A hodně moc jsem se do toho mrtvého moře těšil. Ale ani ne 2 hodiny předtím než jsme tam měli vlézt jsem si o chodník praštil palcem (měl jsem sandále) a utrhl jsem si kus nehtu, tak že to ošklivě krvácelo.
A průvodce říkal, že jakmile budete mít jakoukoliv malou ranku, tak vás to ve vodě bude hodně bolet a pálit, jak to sůl všechno vyžere.

Chtěl jsem hodně moc do moře, ale nechtěl jsem aby mě pálil ten poraněny nehet.
Tak jsem zůstal na břehu, a cely nasupeny na "osud", že mi nedopřál radost z toho že vlezu do mrtvého moře (bez bolesti).

Většinou tyhle drobné nehody jsem bral, jako Boží znamení, abych se do něčeho nepouštěl, a vyhnul se tomu.
Ale poslední dobou mam dojem, že je to od někoho zlého, který se mi snaží zničit příjemné zážitky.

Ale víte, jak je nepříjemné se koukat na všechny ty lidi (ze zájezdu) jak se tam čvachtají v mrtvém moři,
a vy tam jen tak sedíte, a jste nasupeni na "osud", že vám nedopřál se čvachtat s nimi?

....

Nehoden III
Stalo se vám, někdy, že jste někam chtěli, ale současně jste se styděli tam jít?
Možná se to nazvat společenská fobie. Chcete mezi lidi, ale nevíte, co říci, jak se zachovat aby to nebylo
společenský nevhodně. Na jednu stranu se chcete chovat tak jak je vám přirozené, ale tušíte, že z toho
může byt snadno malér. A společenští zdatní jedinci, co vás znají v jednom kuse říkají "Tohle nedělej, takto se neoblíkej. atp." A to prostě leze na nervy.
Nejraději bych byl kdyby tam někdo šel se mnou a o koho by se dalo opřít, a s kým tam byt.
Ale tohle se ne vždy poštěstí. A tak jen sedíte večer doma, a přemyslit... co je s vámi špatně.


....
Před lety jsem tyto pocity tak nějak zahnal, a už se ke mě nevraceli. Až letos.
Až letos se ten pocit znovu objevil, a znovu se pokouší mě přesvědčit, že jsem neudělal dost abych mohl byt na dobrých místech, že nejsem dost dobry, na to abych mohl byt se super lidmi, že jsem to či ono, a měl bych jen sedět doma a snažit se dohnat skluz který už dohnat ani nejde.


Co s tím?

No, jedna varianta je začít makat, a zlepšovat se v tom oboru, který mi dodá odvahy.
(Sport, křesťanství, Vzdělaní.)
Druha varianta je to zabalit, a smířit se s tím, že nejsem hoden byt se super lidmi, a najít si bandu ufňukancu a fňukat s nimi jak je život nefér, a jak jsou na nás všichni zlí.


Přemyslím, nad tím, jestli jsem hoden, jít do nebe.
První co mě napadá, je že hoden samozřejmě nejsem. A kdo by taky mohl byt hoden? Snad jedině Ježíš, a (Katolíci by přidali ještě jeho matku).

Ale je řada přirovnaní, ve kterém, Ježíš své učedníky vyučuje...
Třeba podobenství a pannách které měli a neměli olej. Ty co měli olej šli s Ženichem, a ty co neměli nešli.
Nebo chlapík který přišel na svatbu, ale neměl svatební šat. Byl vyhnán ven.
Nebo zly služebník, který se bál svého pana a hřivnu kterou mu pán dal zakopal místo toho aby ji použil.
Ten taky nebyl hoden.

Něco mi říká, že do nebe se nedostanou lidi kteří jen vyznají "Ježíše jako Pána a spasitele", a dále nehnou brvou.
Ale že jsou potřeba ještě nějaké kvality.

Přál bych, si aby ten příspěvek končil pozitivněji a že bych mohl říci: Jste všichni hodni.

Ale jednu věc mohu říci: Bůh někde řekl:
Nikdy se tě nevzdám a nikdy se tě nezřeknu.
Za mě to platí pro každého kdo měl zkušenost s Bohem, a rozhodl stát se jeho dítětem.
Možná tu budou studené období, a období kdy to nedává smysl. Ale jsem přesvědčen, že boží ruka bdi nad těmi kteří jsou jeho.