zkrat

Zkrat...
Takový ten okamžik, když sečtu tři čísla, a vyjde mi špatná odpověď.
Nejdříve sečtu první a druhé číslo. a přičtu je k tomu třetímu.
A pak naopak sečtu druhé a třetí. A pak přičtu ho k tomu to prvnímu.
A pak mi vyjdou dvě různé odpovědi.
Stejná úloha, řešena dvěma různými způsoby. Dvě řešeni.
A každý krok, na který se podívám vypadá správně...

Prostě zkrat.

Stejně jako vloženi platební karty do terminálu pro zaplaceni paliva do auta.
A člověk si nevzpomene na pin. Listuje si 3-4 různých pinu, a ne a ne si vybavit
ten správný. (Díky Bohu za Boha, a jeho drobné zázraky, že potenciální průšvih
dokáže obrátit v trapny úsměv)

Zkrat.

Nebo si třeba odloženi zubního kartáčku mezi lžíce, a lžíci položit tam kde
bývá kartáček.

V elektronice a v ve velké části elektrických obvodu, aby oni správně fungovali
tak musí mít dva typy vstupu. Napětí(zdroj), a zem(stok).
Napětí je místo kde je kupa elektronu, a zem kde je jich hodně málo. A ty elektrony se řiti
přes ten elektricky obvod a ze zdroje tečou přes všelijaké lidská udělátka
aby skončili nakonec ve stoku.
A při tom tečení ty udělátka způsobí, že ten obvod děla to co člověk chce.
Ale funguje to jen díky tomu, že je tam Napětí, kde je velké množství elektronu,
a zem kde je jich zase málo. A ty elektrony se tlačí z přeplněného místa na to
prázdné.

A když dojde ke zkratu, tak se napětí (zdroj) a zem propojí. A všechny
ty elektrony zběsilou rychlosti tečou přímo do země(stoku). A přitom často ten
drát na tolik zahřejou že se roztaví, a zničí.
A v okamžiku zkratu, obvod nemůže fungovat správně. V okamžiku zkratu zem a zdroj
se stanou jedním, a vše v obvodě přestane dávat smysl.

Dokud si popletu vidličku a nůž, nebo nevzpomenu si na pin, či půl hodiny
koukám na 3 čísla ve snaze přijít na to, kde je ta realita pokřivena, že základní
zákony matematiky najednou nefunguji. Tak to až tolik nevadí.

Ale co když ten zkrat, či pokřiveni reality nastane v okamžik, kdy něco někomu
navrhuji, nebo něco po někom chci? V okamžik zkratu jsem si jisty, že
chci to nejlepší, ale když to pomine, a všechny věci začnou znovu dávat smysl...
Mohu si uvědomit že jsem řekl nebo udělal něco co někomu ublíží.

Zde je vidět, že motám dohromady cca tři věci, a nedokážu jasně rozlišit jednu od druhé...

První věc je strach ze zkratu, strach z nemožnosti racionálního rozhodovaní a dělaní
nesmyslných chyb.

Na druhou stranu, se na to dá pohlížet, jako na něco velmi zajímavého.

Když se člověk přibližuje k Bohu, a když mu důvěřuje, tak taky dalo by se říci
dochází k něčemu co je podobné zkratu, kdy to co bylo nemožné najednou je možné. A to možné se stává jistým..

Když se člověk přibližuje k pochybnostem, a strachu (Ďáblu), tak taky se může dostat do zkratu,
kdy zdravý rozum přestane fungovat, a nedokáže člověka ochránit před Ďáblovými lstmi a pohnutkami, které ho připraví o pokoj, vztah s Bohem, a nakonec i o život.