uvaha

Jsem si uvědomil, že facebook, je vlastně taková podoba otevřeného deníku.
Akorát člověk potřebuje koukat na tu svou stránku a ne na tu co mu vygeneruje facebook.
A třeba v historii najde i nějaké pěkné informace.
Jsem si normálně pročetl co jsem někdy napsal, a udělalo mi to radost.

Přemýšleli jste někdy o "samotě"? Ne jako že jste přemysleli sami, ale o tom že jste sami.

Víte, měl jsem kdysi dobrého kamaráda. Byl vtipný, chytrý, přátelsky a přemyslel mi dost podobným způsobem.
Ale čas a koníčky jsou neúprosné a naše cesty se začali více a více rozcházet, a tím i naše myšleni i pohledy na věc.
Já nikdy nebyl aktivní v hledaní partnerky, a on si ji našel celkem rychle. Mou prioritou bylo vždy dosaženi dobrého vzdělaní, kdyžto jeho si pořídit manželku, děti a barák.

Čas šel, a jemu se jeho sen splnil. Kdežto můj sen se ještě nesplnil. Nejsem tak cílevědomý jako on.
A jeden z mých koníčku bylo sbíraní moudrosti. Bože, jak já mam rád moudrost. V mých představách moudrost vždy byl klič k řešení libovolného problému, a k odstranění libovolného neštěstí. Věnoval jsem spoustu času různým poučkám a návodům pod čímž jsem si představoval moudrost. A snažil jsem se učit od lidi které jsem považoval za moudré.

A jednoho dne. Můj kamarád přišel o jeho splněny sen, a jeho život se změnil (z mého pohledu) v peklo.
A zkuste se bavit s člověkem, který je den co den ve svém pekle. Už praktický není přítomen, ale stále žije své problémy a není tam žádný výhled na zlepšení.

A já jsem se vší své moudrostí a poznáním, mohl jen přehlížet, co se mu děje. A uvědomil jsem si, že vše co jsem za ta léta nasbíral, mi k ničemu není.

Celkem zajímavá situace, kamarád přišel o svůj sen, a já si uvědomil že vše co jsem za život nahromadil nemohu nikterak zužitkovat, abych ho z jeho pekla vytáhl. Tedy, je to bezcenné..

No, asi nezbývá než se otřást, dat do kupy, a jít hledat něco co má skutečnou cenu. Ať je to cokoliv.