Odpuštěni (prožitek)

Před lety jedna křesťanka něco udělala, a měl jsem za to, že to bylo špatně. Měl jsem za to, že mi tím hodně ublížila.
A přemyslel, jsem co s tím udělám.

Ale vzpomněl jsem si na jeden úsek bible:

Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka?
Před svým vlastním pánem obstojí, či selže.
A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít! (Římanům 14:4)

Vždy jsem tento úsek chápal tak, že není mým úkolem posuzovat či trestat křesťany z mého okolí.
To co dělají dobře, nebo to co dělají špatně, to je mezi nimi a Bohem, a mně do toho nic není.

Tedy jsem si řekl, že nebudu ji to nijak oplácet, a nebudu dělat nic špatného proti ni. Ale jednou až ona Bude v nebi,
tak si o tom s ní Bůh promluví. A třeba ji vynadá, že mi ublížila.

A jak jsem se začal vice a více živě si představovat, jak ta paní už je v nebi, a stoji před Bohem,
a Bůh poprvé osobně na ni promluví... A jak jsem si uvědomil, že jak ji moc miluje, tak že, to že mi kdy udělala něco špatného.
Tak na to si Bůh vůbec ale vůbec nevzpomene, ale bude z ni nadšeny a bude ji těšit a dělat ji radost.
A prostě to nechá byt a ten prohřešek bude navždy pryč.

Osobně jsem trošku zalapal po dechu. Ale On je Bůh, no. A když Bůh si mysli, že to ani nestojí ani za řeč.
Tak s tím, se musím smířit.
Ale upřímně v ten okamžik, mě přemohla krása toho, jak Bůh objímá a těší tu osobu, a raduje se z ní. Že jsem mu prostě nemohl
mít za zlé, že nevyrovnal úcty s bolesti, kterou mi kdysi před řadou desítek let ta křesťanka způsobila.


Ale v ten samy okamžik mi došlo něco dalšího.
Když Ji Bůh odpustil, to co mi provedla, tak Bůh odpustí i mě, co jsem provedl někomu jinému...

V ten samy okamžik mě napadla myšlenka: Tak že mohu dělat hovadiny(podlosti,ubližovat lidem), a Bůh to skousne!.
Ale hned jsem usoudil, že tohle fungovat nebude. Nemohu záměrné někomu ubližovat, a zakrývat to boží láskou a milosti.
Takhle to prostě nebude fungovat.

Jen úkrok stranou:
Před časem jsem viděl video justice/spravedlnost
na youtube, (the bible project) A byl jsem šokován, co se tam říká o spravedlnosti.

Spravedlnost znamená (jeden z výkladu), že jednám se všemi lidmi jako se sobě rovnými.
Tedy, ne že někoho vyvyšuji, a někým pohrdám.
Úplně nevím, jak to uchopit co se rodiny a přátel tyče. Přece jen přátele jsou o něco více než lidi z ulice.
Ale základní myšlenka je jasna.

A tedy, jestli je Bůh spravedlivý (Tzn: Že jedna se mnou stejně jako s tou křesťankou, a nenadržuje ji, a mně nestraní),
tak stejnou milost, kterou ona má, od Boha taky mam Já.

A stejným způsobem, až jednou přijdu do nebe, tak Bůh si vůbec ale vůbec nevzpomene, že jsem někdy něco udělal špatně nebo někomu ublížil.


Lidičky, jak mě mrzí, že jsou to jenom slova, a nemohu vám dát ten prožitek.

Prožitek toho, že nemusím si pykat, nemusím si odtrpět všechny věci co jsem pokazil, ale jsou nadobro smazaný, a jsou pryč. (Nikdo po mě nikdy nebude chtít ekvivalentní náhradu)
Stejně jako si Pan Ježíš nevzpomene na to jak mi jedna páni ublížila, tak si pan Ježíš nevzpomene co jsem pokazil já.
A proč bych se tím dále zabýval? Je to pryč.
Je to pryč.
Na to se dá říci: Děkuji. Děkuji, děkuji děkuji a děkuji.

P.s. tento verš je taky pěkný:

Římanům 14:10
Proč tedy soudíš svého bratra?
Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem?
Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.

Přeji zdar.