nic

Nic

Dneska jsem vyrazil do školy... je tam klimatizovaná místnost, kde se dá sedět na skripty a něco se naučit. V pražském vedru, něco dělat bez klimatizace je řekněme náročnější...

A jak jsem čekal na zastávce, a poodešel jsem stranou, do stínu tisu. A uvědomil jsem si, jak moc velký rozdíl v teplotách je na sluníčku a ve stínu.

A vybavil jsem si větu.

Jan 1:48
Řekl mu Nathanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“

Slyšel jsem že v Izraeli jsou hrozná vedra, že Praha proti tomu nic není.
A v největší vedra dne, lide si jen tak sednou a odpočívají. Pracovat v takovém vedru se prostě nevyplatí.

Jen tak si sednout pod strom, byt v jeho stínu, a nedělat vůbec nic. Nekoukat na telefon, nečist knížku. Ale jen tak byt.

Ono pro mě je to dokonala příležitost začít se toulat v myšlenkách. Otevřít nějaké otázky a zkusit si na ně najít odpovědi. Zamyslet se nad tím na co jsem neměl čas. A třeba zkusit pochopit, co mi předtím unikalo.

Takový čas, který lide dříve mívali, ale dneska je to vzácné.

Od probuzeni, k rutinám, od rutinám k prací, z práce s kolegy na oběd, z oběda práce, z práce rutina, po rutině televize, sociální sítě, či streamovací služby, až spánek.

Čas sedět a přemyslet, to je něco co se najednou úplně vytratilo.
Nebo čas sedět a odpočívat, a jen tak nechat mozek běžet na volnoběh.

A přesně v takový čas, když Nathanael seděl pod unifikovaným, se na něho Ježíš koukal.
Spekulativní okénko: Když se na vás Ježíš kouká, tak dost možná se touláte někde, kde mu to přijde zajímavé, někde kde chce byt také.
Možná Nathanael přemyslel o tom jak Bůh chce zachránit zemi. Možná se snažil rozklíčovat co Bůh měl na srdci pro něho daný den.

A všechno to bylo možné jen proto, že si našel čas sedět pod stromem, a přemyslet o věcech které boha zajímali.