nekdy

Někdy

Někdy je toho dost, až příliš.

A nemusí se stát nic extra vážného.
Jen chřipka, zima, špatné počasí, neudělané úkoly, málo jídla v ledničce,
a k tomu nic na youtube, a navíc na facebooku se dozvím, že jeden z kazatelů, který mi byl velmi sympaticky
a měl jsem pocit že Boha skutečně dobře zná... Odejde na věčnost.

Bylo mu sotva kolem 60let. Ještě kupa času před sebou.
A jen tak letmo se dozvím, že měl nehodu, a že se lidi za něj modli, a že měl operaci.
A pak toto. Pryč.

Vůbec jsem s něčím takovým nepočítal...
V mé mysli bylo prakticky nemožné, aby odešel.
Jako že co? Slyšel jsem od něho snad nejlepší kázaní na duchovní růst.
Bylo takové ostřejší, ale současně i citlivé.
Jeho poselství mělo váhu, a myslel věci vážně.

A někdo takový prostě vzal a umřel po nehodě.

...

Jak si to mám vyložit?
Svět konči a křesťanství je na ústupu? Za chvíli ten zly vezme veškerou naději a život?


Na druhou stranu... Třeba to není tak zlé.
Přece jen, to dobré a užasne co v člověku bylo přece jen bylo od Boha, a nikam to nezaniklo.
Stálé to někde existuje a hledá lidi, kteří budou příliš málo sobečtí, na to aby to dobré mělo prostor
se v nich usídlit a projevit se.